Některé významné milníky naší novodobé historie je nutné si připomínat i po desetiletích. Uvědomil jsem si to, když v médiích proběhly informace o vystoupení našich vojenských jednotek v různých časových obdobích, ale se stejným cílem – bojem za samostatné a svobodné Československo.

Právě v těchto dnech jsme si připomněli výročí bitvy u Bachmače v první světové válce a 74. výročí prvního vystoupení československé vojenské jednotky pod velením plukovníka Ludvíka Svobody po boku Rudé armády ve druhé světové válce v památné bitvě u Sokolova. Obě se odehrály mimo území československého státu.

Připomínáme si rovněž 78. výročí tragických událostí spojených s mnichovskou zradou a vznik tzv. Protektorátu Čechy a Morava. Přijetí mnichovského diktátu z 30. září 1938, po zradě našich západních spojenců, znamenalo pro Československou republiku rozvrácení její obrany.

Odstoupením tzv. Sudet byla naše obrana téměř likvidována a stát vydán na milost a nemilost nacistickým vetřelcům. Velkou část Těšínska a Javorinu zabralo Beckovské Polsko, jižní části Slovenska a Zakarpatské Ukrajiny pak fašistické Maďarsko. Statisíce českých uprchlíků směřovaly z odtržených oblastí do vnitrozemí.

Po půlroce následoval 14. březen 1939. V poledne schválil slovenský sněm vytvoření samostatného slovenského státu a v nočních hodinách v Berlíně na základě podepsaného dokumentu dr. Hácha »vložil osud Čech a Moravy s plnou důvěrou do führerových rukou«. Politicky bylo rozhodnuto dříve a vojenská obrana českých zemí už nepřicházela v úvahu.

Navečer 14. března, kdy už první německé jednotky vjely na Ostravsko, se přesto odhodlali k obraně vojáci v Místku. Osmý pěší pluk Slezský se v Místku v bývalých Čajánkových kasárnách jako jediný v naší vlasti postavil na odpor německým vojenským okupantům a zbraně nesložil. Vraťme se na okamžik k osudným událostem v Místku prostřednictvím vzpomínek přímých účastníků.

První německé jednotky dorazily od Příbora do Místku kolem 18. hodiny, kdy obsadily budovu okresního úřadu a policejní stanici. Další německé jednotky projely městem a blížily se k Čajánkovým kasárnám.

Poté, co se fašisté přiblížili s napřaženými zbraněmi ke kasárnám a zazněla jejich výzva, aby se stráž kasáren vzdala, se vzápětí ozval první výstřel. Začal boj o kasárna.

Řízení obrany se ujal velitel kulometné roty kapitán Pavlík se svým zástupcem poručíkem Martínkem. Naši vojáci mohli střílet pouze z pušek a lehkých kulometů, postrádali granáty a těžké kulomety. Také zásoba střeliva rychle docházela. Mezitím nepřátelská střelba stále sílila a dělový granát zasáhl i kancelář velitele praporu podplukovníka Štěpiny. Byl to právě on, kdo z velitelství pluku obdržel rozkaz k zastavení palby a ke kapitulaci. To se také stalo.

Prameny uvádějí, že zatímco českoslovenští vojáci byli beze ztrát, na německé straně se pamětníci shodují na několika padlých, jejichž bližší počet zůstává neznámý a odhaduje se na šest až osmnáct vojáků.

Do půlnoci obsadili nacisté město a všechny okolní vesnice, až po československo–polské hranice. Přibližně jako Místek a Frýdek byla nacistickým vojskem obsazována Ostrava. V brzkých ranních hodinách 15. března vstoupily německé vojenské jednotky i mimo Ostravsko a zahájily obsazování zbývajícího území Čech, Moravy a Slezska.

Příklad místeckých vojáků a jejich statečný odpor proti okupantům znamenal ve své době velkou morální posilu pro celý národ, protože zpráva o událostech v Místku se šířila také v dalších krajích Čech a Moravy. Nyní událost připomíná pietní místo s památníkem odporu 8. pěšího pluku Slezského v Místku na Hlavní třídě v místech, kde stávala Čajánkova kasárna.

Historie jednoznačně potvrdila slova podplukovníka Štěpiny, který po boji a kapitulaci posádky napsal ve svém hlášení ministerstvu obrany, že byla zachráněna čest vojáků místecké posádky. Proto plným právem byli 18. července 1946 velitelé a několik příslušníků hrdinného odporu vyznamenáni v Místku prezidentem Československé republiky Edvardem Benešem.

Řada tehdejších obránců se však nedožila konce válečného běsnění. K nim patřil velitel obrany Čajánkových kasáren kapitán Karel Pavlík. Za účast v ilegální organizaci Za vlast a další odbojovou činnost byl 26. ledna 1943 popraven v koncentračním táboře Mauthausen.

Nelze proto zapomenout odkaz bojovníků za svobodu z Místku, Sokolova, Jasla, Dukly, Tobruku, Anglie, Prahy, partyzánů z českých a moravských hor, Slovenského národního povstání a všech těch, kteří na frontách světových válek se zasloužili o naši svobodu a samostatnost, neboť je stále živý a jako takový dlouhodobě patří mezi priority politiky KSČM.

Je také závazkem, že ani poválečné generace komunistů nezapomínají na jejich odkaz a vysokou cenu, kterou jsme museli za naši znovunabytou svobodu zaplatit.

Svatomír RECMAN, náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje a zastupitel města Frýdku–Místku (KSČM), Haló noviny